Výlet do Polska

Podrobné líčení výletu

Výlet Okrašlovacího spolku Potštejn ve dnech 24. – 25. srpna 2013 do severního příhraničí Krkonoš v Polsku  

Účast: 23 dospělých + 2 děti, z toho 15 hostů (nečlenů spolku)

Doprava: středně velkým autokarem DRUMEL & comp. s.r.o. z Č. Třebové

 

Sobota  24. 8.

 

1/   Druhý ročník poznávacích zájezdů Okrašlovacího spolku se letos uskutečnil opět k našim severním sousedům. Odjezd od potštejnského pivovaru v 7,10 hodin, potom přes RK – Náchod – Trutnov do Horní Malé Úpy. Odtud pěší, asi 5 km tůra s kopce do Malé Úpy. Ve 2 / 3 cesty zastávka u kostela sv. Petra a Pavla, prohlídka okolí, včetně instalovaných trosek německého sanitního Junkersu, který v lednu 1945 havaroval ve sněhové vánici na úbočí Sněžky.

Cestou nás udivuje velký počet zavřených penzionů, či hotýlků, které jsou (ještě v sezóně!) mimo provoz.

 

Od původně uvažované prohlídky šachet dolu Kovárna v masivu naší nejvyšší hory jsme nakonec upustili kvůli časové, fyzické i finanční náročnosti takové exkurze.

Oběd v Žacléři. Penzion Korálek, provozovaný matkou a dcerou, jsme prakticky „vyjedli“ od jediných dvou druhů hotových jídel.

 

2/ Přejezd státní hranice v prostoru Královec – Lubawka, odtud do turistického střediska KARPACZ (polský „Špindl“) pod Sniežkou ze severní strany. Zde návštěva dřevěného kostela WANG, severské architektonické památky z XII. století, původem z horské obce Vang u jezera Vangsmjosa. Do Krkonoš byl převezen na příkaz pruského krále Friedricha Wilhelma IV. V r. 1842. Později přistavěna kamenná zvonice.

Zdržení, způsobené už obědem, se zde ještě prodloužilo kvůli velkému počtu víkendových návštěvníků z Polska a Německa, toužících rovněž po prohlídce téhle pamětihodnosti.

 

3/  Proto, a také následkem hustého provozu na silnicích, jsme se do SOBIESZOWA pod strmý kopec s hradem CHOJNIK dostali v době, kdy nebyla naděje včas stihnout návštěvní dobu hradu. Na poslední chvíli jsme v Jelení Hoře našli Tesco a směnili tam koruny za zloté. Ve zbylém čase jsme se rozhodli vyjet na vyhlídku do KACZAWSKICH GÓR,odkud se nám otevřelo krásné panorama Karkonosz s neustále dominující Sniežkou a částí Jizerských hor.

 

Blížila se 19. hodina, i jeli jsme se ubytovat do města JELENIA GÓRA, „skutečné perly Krkonoš“, jak zní místní reklamní slogan. Ve zrekonstruovaném „socialistickém“ hotelu MERKUR jsme našli báječné, čisté ubytování. Jenom ten zvyk s jednou velkou přikrývkou pro manželskou postel by si bratři Poláci mohli už odpustit. Zažili jsme to i vloni a není „to ono“...

V hotelu jsme se ubytovali, ale na večeři jsme si zajeli do centra. Část výpravy si vybrala pivnici v ulici poblíž hlavního náměstí, kde jsme se rozplývali nad polévkou Žurek, bezmála půlmetrovou pizzou pro pět osob a především nad skvělým pivem Warka, dobrou kávou i milou a ochotnou dámskou obsluhou. Měli tu doslova narváno převážně mladými lidmi a to samo o sobě ukazovalo, že jde o dobrý a nepředražený podnik.

Pěší návrat do Merkuru, spát se šlo před půlnocí.

 

Neděle  25. 8.

 

4/   Po osmé hodině odjezd do nedalekého SIEDLECINA na snídani do gošciňca „Perla Zachodu“ (tedy: západu). Výborná, bohatá snídaně u stolů s lavicemi pod širým nebem. Hotel (pův. Turmsteinbaude) stojí už přes sto let na vysoké skále nad Modrým jezerem, tvořeném blízkou přehradou s vodní elektrárnou v údolí na řece Bobr. Půvabné místo!

 

5/  Další zastávkou byla WIEŽA KSIAŽECA v Siedlecinie. Obytná věž je jednou z nejlépe dochovaných staveb tohoto typu ve střední Evropě, pochází z let 1313 – 1314, kdy s její výstavbou započal nejspíš javorský kníže Jindřich I.  Ten byl zřejmě i donátorem výjimečných nástěnných maleb ve velkém rytířském sále. Restaurátoři je odhalili v roce 1880. Vyjevují scény z vyprávění o králi Artušovi a rytířích kulatého stolu, zejména o siru Lancelotovi z Jezera. Skvostné gotické dílo!

Připomíná starší výzdobu s tématikou přemyslovské pověsti ve znojemské románské rotundě sv. Kateřiny z let 1132 – 1134.

 

6/  Ke druhému pokusu o zteč hradu CHOJNIK jsme tentokrát dorazili po poledni. Posádka autobusu se odvážně vydala na 3 / 4 hodinovou chůzi do kopce, poháněna barvitým líčením průvodců o výjimečném zážitku, který je nahoře čeká. Již značně „učoprtaný“ pisatel tohoto textu  s manželkou se slibovaných rozkoší vzdali. Nechali se jen po dvou a půl hodinách zpocenými navrátilci ujistit, že výhled „stál za to!“. Věříme.

 

7/   K původně plánované návštěvě hradu BOLKÓW už nedošlo, a tak cílem poslední etapy našeho putování se stal zámek KSIAŽ ve Swiebodzicích u města WALBRZYCH. Zámek je prý v pořadí  třetí největší v Polsku a měl tu smůlu, že ho vydrancovali napřed nacisté a po nich (co zbylo) sověti. Stavebně zámek připomíná náš Bouzov, už kvůli zakladatelům z Řádu německých rytířů.

Poněkud chladně působící památka, i když v posledních letech dobře udržovaná. Účastníci zájezdu se shodli na tom, že jedna návštěva stačí. Možná rozlehlý park a zahradní terasy by přinesly větší uspokojení, ale to by chtělo mít o mnoho víc času.

Počasí jsme měli po oba dny pěkné, slunečné. Zájezd se vydařil.

 

Návrat přes Mieroszów – Meziměstí – Polici n. M. – Hronov – náchod. Příjezd do Potštejna  ve 22,05 hodin za doznívajícího deště. Zas to ta Lenka Nováčková měla pro víkend „tam nahoře“ domluvené...

 

Organizátoři a průvodci pánové Zdeněk Nováček, Vladimír Hulman a Vilém Kratochvíl sklidili v závěru cesty od přítomných zasloužený potlesk.